Metodické kabinety pro DVPP
v Karlovarském kraji

Abstraktní malba od plenek? - 2. část

Autorka: Soňa Moravcová

Náměty a nápady na hodiny abstraktního umění včetně odkazů na varianty jejich realizace (pokračování).



Lepidlová malba

Přidáme černou temperu do láhve lepidla plné ze 3/4, zamícháme a dobře protřepeme - vhodná je právě plastová lahvička, jaké se používají pro míchání barev na vlasy pro domácí barvení - se špičatým uzávěrem. Aktivitu je vhodné provádět venku za hezkého počasí, kdy plátno či čtvrtku položíme na trávu a necháme žáky nanést tuto směs lepidla jen pomoci kapání a cákání, aniž by se dotkli papíru. Pokud je větrno, nezapomeneme pracovní plochu zatížit a hlavně si obléci oblečení, které nevadí umazat.

Linie vytvořené lepidlem budou patrně schnout až do druhého dne. Vše závisí na hustotě lepidla, po zaschnutí ale zůstanou vystouplé. Děti pak vzniklé prostory vyplní vodovými barvami a vytvoří tak vlastní abstraktní umělecké dílo s elementem náhody a hry. Pro co nejlepší kontrast používáme jasné vodové barvy či základní odstíny barev.

Malba skleněnkami

Nejdříve umístíme jednotlivé odstíny barev do misek - jedna barva v jedné misce. Použít můžete cokoli, v závislosti na omyvatelnosti a hustotě barev; pro tempery se dá použít i silikonová či plechová forma na "muffiny" jako paleta. Poté do misek umístíme skleněnky a hezky je celé obalíme barvou. Stranou si necháme misku s vodou na použité skleněnky (jejich omytí je snadné, dokud na nich barvu nenecháte zaschnout).

Na dno krabice od bot, velké plastové krabice pro uschování potravin, či dokonce pekáče umístíme prázdný papír.

Poté lžící vyjmeme jednotlivé obarvené skleněnky z misek s barvou a jemně je pustíme na papír. Obvykle se berou dvě až tři skleněnky jedné barvy, pokud ukápne barva ze lžíce, je to také v pořádku.

Teď je na vás kutálet skleněnkami po čistém papíru a tak malovat; vaše pohyby ovlivní stopy, které skleněnky na papíře tvoří. Vícero skleněnek najednou dělá paralelní stopy; pokud skleněnky narazí na již vytvořenou barevnou plochu, obvykle mění svůj směr, přesně jak by řekl pan Jackson Pollock: Tyto malby žijí svým vlastním životem.

Existuje nespočetné množství variant, jak mohou žáci svou malbu skleněnkami ovlivnit - vyberou si, kde skleněnky upustí na papír, jestli jich bude více nebo méně najednou, jestli budou na papír kapat i samotnou barvu bez skleněnek (dripping), jestli jich nakonec nechají po papíře putovat vícero od různých barev, nebo jestli použité vrátí do misky s vodou, jestli udělají vícero vrstev a nechají nové stopy zakrýt předchozí pro ten správný Pollock efekt, nebo jestli zopakují nějakou barvu ve více vrstvách.

Žáci sami by měli rozhodnout, kdy je jejich barva hotová. Stejně jako v mnoha dalších uměleckých stylech je bílá plocha či nevyřčené součástí kompozice a ne něco, za co by měli být trestáni.

Celý proces malby skleněnkami je dost rychlý, proto by každý žák měl vytvořit několik obrázků a inspirovat se i tím, jak tvoří jeho spolužáci. Přestože na začátek doporučuji základní techniku, zde je i několik ozkoušených variant:

  • dovolte žákům použít barevný papír nebo papír s různou texturou
  • otestujte různé druhy barev
  • navrhněte žákům, aby si barvy do misek předem namíchali sami ze základních odstínů
  • ukažte jim doplňky barev pro speciální efekty jako lesk, duhové odstíny, nebo naředění barvy, které změní její vlastnosti
  • přidejte do barev texturu (třpytky přímo do barev, krupice), nebo posypte přímo obrazy podobnými materiály měnícími texturu barvy jako závěrečnou úpravu (například písek nebo sůl)
  • používejte kuličky různých velikostí, váhy a povrchu

Se staršími žáky se pak vrátíme k podnosům s barvami a zkusíme namalovat podobný obraz expresivně s myšlenkou na knihu, kterou četli, film, který viděli, či příběh, jenž slyšeli. Měli by se zamyslet nad scénou či situací, která je rozrušila či vystrašila, nebo nad postavou, kterou milovali či nesnášeli - měli by tuto nově naučenou techniku zkusit použít s konkrétním cílem v mysli: komunikovat své pocity a vyjádřit je. Své slovo si mohou napsat zezadu na papír (vyděšený, vzteklý, šťastný, ospalý, klidný)... po té, co skončí, zkusí odhadnout pocit, který byl za obrazy jejich spolužáků.

Abstraktní umění s přilepenou přízí

Děti předškolního věku jsou touto technikou schopné napodobit obrázky Paula Klee či Joana Miró. Než začneme se samotnou malbou, vyplatí se vyzkoušet si prsty vytvarovat na papíře tvary přízí jen tak, bez barev. Pro tuto techniku se hodí příze černá, připomínající linie či kresbu. Žáci si hrají a procvičí jemnou motoriku při přípravě své kompozice z příze - vzniknou tak spirály, oblouky, smyčky, linie a vlny. Potom lepidlem vytvoří linie kopírující jejich aranžmá přízí a jemně zatlačí přízi do lepidla, a snaží se vyhnout tomu, aby se lepidlo dostalo na jejich prsty!

Na závěr zkusí pracovat s vodovými barvami - začít od nejsvětlejšího teplého odstínu a skončit u nejtmavšího, aby se zabránilo okamžitému ztmavnutí misky s vodou. Pečlivě nacvičujeme i omývání štětce při změně barev. Žáci se tak naučí stvořit jednoduchou abstraktní malbu i pracovat s vodovými barvami a zásadám čistoty při práci s nimi.

Zde je odkaz na inspiraci k této hodině: http://artwithmrsseitz.blogspot.cz/2014/02/string-paintings.html

Malba přízí

Při této aktivitě přízi použijeme místo štětce - je to jedna z těch trochu špinavějších, proto doporučuji pracovat venku a obléci si pracovní oděv. Potřebujeme vybrané odstíny barev (nejlépe tempery v maximálně čtyřech odstínech) na nižších táccích či omyvatelných talířcích/podšálcích. Platí pravidlo: jedna barva = jeden talířek; dále přízi a kolíček, kterým budou žáci přízi držet, mohou ale samozřejmě použít i ruku. Jejich úkolem je obarvit přízi v barvě na talířku, a pak s ní zkoušet zanechat stopy na papíře, doporučuji nechat konec příze (tak 10 cm) čistý. Pro každou barvu je lepší použít nové vlákno příze, aby si ji děti neušpinily, a sledovat míchání barev až přímo na papíře, když se překryjí stopy jednotlivých nití.

Zde je ještě varianta, kdy děti pracují s obarvenými vlákny příze naráz na papíře, který předem přehnuli v půlce - s neobarvenými konci příze přesahujícími kraj papíru. Papír pak opět přehnou, položí na něj jednu dlaň, aby cítily, kde příze je a jak se pod papírem pohybuje, zároveň pak druhou rukou tahají za čisté konce příze vykukující zevnitř papíru. Výsledek uvidí ve chvíli, kdy papír opět rozevřou. Odstraní přízi a mohou obdivovat své dílo.

Abstraktní umění za použití krycí lepicí pásky a temper

Naprosto jednoduchá aktivita vhodná i pro nejmenší děti: plátno či pracovní plochu přelepíme společně několika diagonálními a náhodně se křížícími pruhy maskovací malířské lepicí pásky. Žáci pak vyplní vniklá okna malými tahy štětce a snaží se dodržet pravidlo vybarvování: jedno políčko = jedna barva. Samozřejmě, pokud chcete nacvičit i míchání barev v pastózní barvě na ploše, dovolte jim barvami zasahovat do více políček. Obvykle si ale nejvíce užijí závěrečnou fázi práce: snímání pásky po tom, co barvy zaschly.

Abstraktní umění

Geometrické tvary a jejich přesahování

Pro tuto činnost potřebujete pravítka, fixy či voskové pastely, vodové barvy, příklad barevného kola se základními a doplňkovými/sekundárními barvami.

Žáci si na papír obkreslí náhodně rozmístěné geometrické tvary, popřípadě je sami narýsují za pomoci kružítka a pravítka. U malých dětí nám postačí obkreslit voskovkou hrnečky, kelímky, kostičky ze stavebnice či podložky pod hrnečky (coasters). Nepřeženeme to - postačí maximum deseti tvarů na obrázek. U starších dětí pak obrázek rozdělíme několika horizontálními a vertikálními liniemi (neměly by být paralelní a stačí tak 1-2 z každého směru).

Žáci pak vybarví sekce či políčka, která vznikla v jejich geometrických tvarech, pravidlem pro nejmenší děti je, aby dvě sousední políčka nikdy neměla stejnou barvu. U starších vyžadujeme, aby sousední políčka vždy obsahovala jednu barvu základní a jednu doplňkovou.

Snažíme se, aby vybarvili políčka na různých místech obrázku, práce se tak zdá být dokončena v jakémkoli okamžiku, i když na ní zbývají bílé plochy a linie.

Jiné varianty této techniky zahrnují jako linii k vybarvení použití právě nahodilých doodles; popřípadě plochy vyplnit pastózní barvou temperou, rozmazanou křídou. Žáci by během nich měli být povzbuzeni k tomu, aby na obrázku někde vytvořili místo, ke kterému bude směřovat pozornost diváka, focus. Například místo, kde se střetnou dvě jasné kontrastní barvy, kontrastní vzory, křížení linií nebo cákancem jasné barvy: obvykle jde o cokoli, co je na obraze jen jedinkrát a poutá to pozornost.

Abstraktní tisk naruby?

Tato technika je další z těch, u kterých neexistuje neúspěch - jistě každý z nás zná nebo zkusil použít roličky od kuchyňských utěrek, alobalu a fólií jako tiskařský válec, na který jsme umístili matrici a otiskli ji na papír. No, tady to funguje úplně opačně: náš válec se stane finálním uměleckým výrobkem, na který otiskneme barvy. Postup je jednoduchý a dost návykový, proto doporučujeme, aby každý žák měl raději k dispozici několik prázdných roliček od papírových utěrek a podobně.

Začneme tím, že svou roličku natřeme podélně na jednom místě lepidlem a obalíme ji jednou papírovou utěrkou či ubrouskem.

Do mělké krabice pak děti nacákají barvy podle své volby - pokud možno zkusí zakrýt co největší plochu. Roličku s ubrouskem pak položíme na jeden konec krabice a za použití slabého tlaku ji jemně převálíme přes krabici, aby se zakryla barvou. Necháme ji zaschnout a naneseme na dno krabice další vrstvu barev - barvy se v papírové utěrce mezitím hezky rozpijí. Proces zopakujeme i za přidání běloby a vzniklé tiskařské válce vystavíme na odiv.



| Redaktor: Petr Chlebek | Vydáno dne 01. 10. 2014 | 1769 přečtení | Tisk |
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5