Johann Wolfgang von Goethe

Autorka: Naděžda Koláříková

Kdo byl skutečný Goethe? Zachovalo si opravdu jeho dílo poselství pro budoucnost a oslovuje současníky, budí v nás dodnes touhu žít?

Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den! (Goethe "Faust")

Goethe nežil v jednoduché době. Žil totiž v druhé polovině 18. a první polovině 19. století, kdy se formovala v těžkých bojích Evropa, jak ji známe přibližně i dnes. Žil v době probíhající průmyslové revoluce, zažil rozpínání impérií a sociálních pnutí, které vyvrcholily později ve dvacátém století.

J. W. Goethe je fenomén, který by měl být připomínán nejen při výuce světové literatury, ale i v rámci hodin německého jazyka, zmiňován může být i při výuce dějepisu, psychologie a sociologie. Není třeba diktovat o něm poznámky, které žáci buď nestíhají zapisovat, nebo se v takové hodině nudí. Fakta o životě tohoto velikána nechť zpracují studenti sami, nejlépe formou referátu se stručnou prezentací. Ale přiblížit Goetha jako člověka s mnoha zájmy a hlubokými znalostmi v mnoha oborech může vyučující sám a dokonce si může vybrat, kterou oblast působnosti žákům přiblíží vzhledem k oboru školy.

Johann Wolfgang Goethe se totiž zabýval neuvěřitelným množstvím oborů, ať už profesionálně anebo jako laik, ale i jeho koníčky vykazovaly systematický a vědecký přístup. Goethe byl tedy nejen dramatik, prozaik, autor slavných románů, básník, teoretik literatury, filozof, jeho slavné citáty se staly okřídlenými větami a některé přímo zlidověly natolik, že se mnohdy ani neví, že původním autorem oněch slov je Johann Wolfgang von Goethe, např. i jeho obecně známé: "Mladí revolucionáři – staří tajní radové!" nebo "Je lépe být smutný s láskou, než být veselý bez ní." - A už máme témata na diskuzi třeba pro sociologii nebo psychologii. Dále byl Goethe také ministrem dopravy, navrhoval způsoby stavby silnic a cest, tajným radou, ale i mineralogem a studoval stavbu lidského těla - mimochodem, po něm se jmenuje jedna kůstka v lidské čelisti - Goethe, kterou objevil při svých výzkumech v Jeně.

Na hradě v Lokti je vystaven loketský zakletý purkrabí – meteorit, o němž se Goethe jako mineralog vyjádřil v dopise svému příteli Knebelovi obdivně a zároveň odsoudil jeho dělení na části. A také je zde k vidění sbírka sta vzorků minerálů, které Goethe-mineralog v době svých pobytů v našem kraji našel a uspořádal. Vydal potom u karlovarského nakladatelství brožurku se seznamem a podrobným popisem těchto kamenů. V úvodu této Goethovy Karlovarské sbírky minerálů čteme i ve věnování této sbírky – "...pro ty, co přijdou po nás….". A máme tu možnost exkurze s žáky. Díky popisu a nálezu Johanna Wolfganga von Goethe je také známý mezi mineralogy ortoklas – karlovarské dvojče, šestiboký dvojitě srostlý křemen, který pozorný výletník běžně nachází na procházce v našem kraji. Což takhle při pěším školním výletu hledat karlovarské dvojče?

Dalším jeho známým zájmem byla numismatika – od jednoho loketského sedláka koupil prý římskou minci, která se stala důkazem přítomnosti Římanů v této oblasti kolem počátku našeho letopočtu.

Není sice známo, že by se sám Goethe aktivně zabýval hudbou nebo zpěvem, ale setkával se s Ludwigem van Beethovenem, který zhudebnil jeho báseň Růžička na stráni. Zajímal se o veškeré umění a hudbu nejen v Karlových Varech. Často se scházel s přáteli a milovníky umění v odpoledních a večerních schůzkách, kde se recitovala poezie s poslechem hudby a také pronesl: "Každý by měl denně poslouchat trochu hudby, přečíst nějakou báseň, podívat se na dobrý obraz a pokud možno říci několik rozumných slov."

Především je třeba si uvědomit, že Goethe byl znalcem lidské duše. Byl charismatický a velmi okouzlující pro všechny své společníky a jistě i pro dámy, protože byl celý život zamilovaný a milovaný. Ženy se cítily v jeho společnosti příjemně a povzneseně. Některé z nich jej uctívaly snad i pro jeho šlechtický titul, který mu udělil za zásluhy jeho obdivovatel, mecenáš, přítel a zaměstnavatel v jedné osobě – Karl Eugen, vévoda saský a výmarský. A přesto se oženil s kráskou nešlechtického původu, Christiane Vulpius, která neměla velké jmění. Zato milovala svého muže tolik, že když jí napsal v dopise ze severočeských Teplic, že na ni vzpomíná a dostal právě chuť na její úžasné špekové knedlíky, ihned je uvařila a vyslala s nimi posla, který štval koně do Teplic, aby si její milovaný ihned pochutnal.

Johann Wolfgang Goethe byl vůbec gurmánem a milovníkem dobrého jídla a pití. Zvláště víno bylo jeho oblíbeným nápojem, popíjel rád italská vína, ale doporučoval pít s mírou, aby člověku alkohol nezakalil rozum. Faktem ale také je, že Goethova lázeňská léčba se týkala i jeho nadváhy a trávení - i génius má své nedostatky.

Mluvíme-li o jeho pobytech v západočeských lázních, nelze se nezmínit o jeho poslední velké lásce, mariánskolázeňské krásné dívce, dceři paní Amalie von Lewetzov, Ulrice. Bylo jí teprve necelých devatenáct a zamilovaný básník již slavil na terase hotelu Bílý kůň v Lokti své čtyřiasedmdesátiny. Ulrika si vůbec neuvědomovala lásku charismatického starého pána a drahé kameny, vkládané jako dárky od básníka do bonboniér, s nevinností mládí vyhazovala. Ve svých denících v požehnaném věku později napsala, že se z její strany nejednalo o zamilovanost nebo lásku, měla jej ráda jako otce, a kdyby byl osamocený a její matka by si přála, aby si toho úctyhodného vdovce vzala za muže, určitě by ji poslechla. Brala však také ohled na členy jeho rodiny. Téma poslední lásky Goetha a věkového rozdílu mezi Ulrikou a Johannem Wolfgangem bylo vždy ve třídách bouřlivě diskutováno.

Goethe byl vášnivým cestovatelem. Miloval svůj Výmar, ale velmi šťasten byl v Itálii s její antickou kulturou, kterou obdivoval pro její dokonalost. A zdůraznit musíme, že se šťastně také cítil tady u nás, v západních Čechách. Sdělil svému příteli Wilhelmu von Humboldtovi, že jsou tři města na světě, kde by chtěl bydlet, a to Výmar, Karlovy Vary a Řím.

Proto také by naši studenti měli mít o tomto géniovi hlubší povědomí. A to nejen o jeho literárním díle – především o Faustovi, věčně nespokojeném a hledajícím smysl života, pokušiteli Mefistofelovi a naivní, romantické Markétce i s její sociální tragédií. Jak vůbec Goethe k tomuto tématu, pronásledujícím jej celý život, přišel? Jako mladý hoch byl totiž přítomen veřejné popravě ženy – vražedkyně, která zabila coby svobodná matka své dítě, a tento otřesný zážitek v něm zanechal stopu na celý život. Toto téma dramatu Urfaust (1776), později zapracované do Fausta (od 1174 do 1832), je tedy vhodné pro diskuzi nejen pro hodinu literatury, ale i pro vyučování oboru sociologie, psychologie aj.

Další jeho dodnes velmi současné dílo je jeho Utrpení mladého Werthera (1774) – cožpak být zamilován do zadané ženy není časté i v dnešní době? Jen tu tragédii sebevraždy jinocha v závěru díla je třeba s žáky prodiskutovat. Po jednom z referátů studenta o Wertherovi jsem se v diskuzi žáků dozvěděla, že "pro jedno kvítí slunce nesvítí". Ale Goethe toto dílo přepracoval, když on, sám milující život, nesouhlasil s tím, že mladí lidé jeho doby z nešťastných lásek páchali sebevraždy po vzoru Werthera.

Šedesátiletý Goethe se cítil sice poctěn, ale zároveň rozhořčen, když ho v roce 1809 Napoleon Bonaparte pozval v době francouzské okupace Německa na audienci a během ní sdělil již zralému, zkušenému autorovi, že si nejvíc váží jeho díla o Wertherovi. Goethe tehdy měl již za sebou díla jako Torquato Tasso, Clavigo, Prométheus, Egmont, Wilhelm Meister, pracoval na Faustovi atd., a proto o Napoleonovi, jeho sečtělosti a vzdělání ztratil iluze, cítil se, místo polichocen, uražen.

Dílo i život J. W. von Goethe, tohoto právníka a všestranně vzdělaného moudrého člověka, je inspirací z mnoha pohledů na tuto osobnost. Z jeho životních zkušeností mohou čerpat i mladé generace 21. století, hledat štěstí a rozhodnout se být v životě kladivem nebo kovadlinou:

"Jdi! A poslušen mých rad,
uč se v mladosti své jaru
moudřeji dnů užívat:
na velikých vahách zdaru
zřídka jazýček zříš stát,
musíš stoupat nebo klesat,
vládnout, vyhrát v boji svém,
nebo ztrácet, přisluhovat,
trpět nebo triumfovat,
kovadlinou být - či kladivem!"

Inspirací mladým lidem budiž jeho verše pro syna Augusta:

"K čemu dál a dále plouti?
Jinou já ti radu dám:
Uč se štěstí popadnouti,
tam je štěstí, kdes ty sám!"

Doporučená literatura

• Anna Siemsen: Goethe, Mensch und Kämpfer. Büchergilde Gutenberg: Frankfurt am Main, 1949.
• Alfred Jericke: Goethův dům“. VEB Reyherdruck: Gotha, 1972.
• Sigrid Damm: Christiane und Goethe. Insel Verlag: Frankfurt am Main und Leipzig, 1998.
• Jan Šimon Fiala: Der Dichterfürst J. W. Goethe in Böhmen. Verlag Bílý slon: Praha, 1999.
• Werner Keller: Goethe-Jahrbuch.  Verlag Herrmann Böhlaus Nachfolger: Weimar, 1999.
• Johann Wolfgang von Goethe: Klassische Gedichte und nahezu unbekannte Werke. LPG Services SA.: Geneva, 1998.
• Dr. Hugo Siebeschein a kol.: Německá literární čítanka. Státní pedagogické nakladatelství: Praha, 1953.
• Johann Wolfgang Goethe: Spříznění volbou. Práce: Praha, 1974.