Polytechnická výchova v mateřské škole může být velkým dobrodružstvím

Autorka: Ludmila Mračková

Když připravíme dětem podmínky k technickým činnostem a k hrám s dětským nářadím, budeme překvapeni, co dokážou vyrobit a s jakým zaujetím a úsilím hledají řešení k dosažení svého cíle.

Celý náš život je úzce spojen s technikou. Technická výchova je nezbytnou součástí výchovy. Přispívá nejen k rozšiřování poznatků, ale především k vytváření pracovních dovedností a návyků, které děti využijí v běžném a později i pracovním životě. Vyrábění a společné hledání správných postupů rozvíjí spolupráci dětí, vzájemnou komunikaci a volní vlastnosti. Děti mají touhu práci dokončit, i když musí překonat překážky.

Při pozorování stavby v okolí mateřské školy začaly děti spontánně nosit do mateřské školy hračky - stavební stroje, se kterými napodobovaly práci stavbařů. Rozhodla jsem se podpořit jejich zájem prostřednictvím známé dětské postavičky Bořka stavitele a míchačky Julči. Na začátku si děti nakreslily plánek a pustily se do stavby domů a autobusového nádraží. Protože jsem do hry chtěla vtáhnout i děvčata, domluvila jsem se s tatínkem jedné z dívek na návštěvě prodejny stavebnin, ve které pracuje. Děti měly možnost si zblízka prohlédnout různé nářadí, stroje a materiály, které používají stavbaři. Se zaujetím pozorovaly práci řidiče s vysokozdvižným vozíkem. Tatínek dětem zodpověděl na vše, co je zajímalo.

Nabízely se dvě možnosti, jak zážitku využít. Zaměřit se na stavební stroje a postavit je z různých konstruktivních stavebnic za pomoci učitelky a tatínků nebo využít společného zážitku dívek i chlapců a vyrobit si vlastní dům nebo pokojíček. Děti si vybraly výrobu pokojíčku. Chlapci se nejvíce těšili na výrobu nábytku.

Každé dítě si přineslo různě velkou krabici. Společně jsme začali s vyměřováním a zakreslováním oken a dveří na krabici. S vyřezáváním otvorů jsem dětem pomáhala podle jejich instrukcí. Pak přišlo na řadu vymalování pokojíku. Děti kombinovaly barvy, zdobily stěny otisky, pruhy a vlnovkami. Většina dětí si vyrobila a pověsila na stěny i zarámované obrázky zvířátek a autíček. Další den jsme do připraveného pokojíku vyměřovali a pokládali koberce a podlahové krytiny ze vzorníků. Děti pečlivě vybíraly barvu dekor koberců.

Nejnáročnější fází bylo vyrábění nábytku. Děti neměly dostatek zkušeností  se zpracováním dřeva, a proto jsme se vypravili na návštěvu do dílny pana údržbáře, který nám ukázal, jak se zachází s kladívkem, pilkou, kleštěmi a svěrákem. Nezapomněli jsme si říci, jak pracovat, abychom nezranili sebe nebo kamaráda. Pak už se děti střídaly u truhlářského stolu ve třídě a výroba probíhala na všech stolech ve třídě. Chlapci i děvčata vyráběli police, stolky, židle, postel a někdo zvládl i skříňku na hračky. Starší děti používaly kladívko, pilku, kleště, mladší děti nábytek slepovaly a tříleté si vyrobily nábytek z pomalovaných papírových krabiček s pomocí učitelky. Kromě dřevěných špalíků, měly děti k dispozici korek, dřevěné korálky a dřevěné lékařské špachtle. Každý pracoval s materiálem podle svých schopností a zkušeností. Ukázalo se, že některé děti mají už zkušenosti z práce se dřevem z rodiny.

Při práci si všichni navzájem pomáhali, domlouvali se, spolupracovali. Starší děti navrhovaly mladším, jak si pokojíček vylepšit, jak se řezat s pilkou nebo jak vytáhnout ohnutý hřebík. Děvčata chlapcům pomáhala se záclonkami na okna. Na konci tématu si děti odnesly hrdě svůj pokojíček domů. Některé si jej doma za pomoci rodičů dále vylepšovaly a doplnily postavičkami a panenkami.

Výroba pokojíčku zlepšila technické znalosti, dovedností dětí, podpořila vzájemnou spolupráci dětí různého věku a ukázala i rodičům, že nemusí mít obavy zapojit dítě do společných pracovních činností v rodině. Nové zkušenosti se odrazily v náročnějších stavbách z konstruktivních stavebnic. Děti se naučily plánovat si postup práce, kreslit plánky, zkoušet různé možnosti technických řešení a spolupracovat a domlouvat se s kamarády.