Papírové pomůcky při výuce dějepisu v 21. století

Autorka: Monika Bladská

Vývoj lidstva jde obrovskou rychlostí kupředu. Tyto změny si uvědomujeme právě my, dějepisáři, kteří během svých hodin představujeme společnost jako neustále se měnící a rozvíjející.

Vstoupili jsme do 21. století, které s sebou přináší často odlišný životní styl s mnoha novými a v některých případech zcela jinými nároky a potřebami. Žáky vychováváme učiteli, kteří byli vzděláváni ve století dvacátém. Hrozí tak riziko, že žáci budou ve školách připravováni pro svět, který už ve skutečnosti neexistuje. Při uvažování o změnách ve společnosti si klademe otázku, na co máme žáky ve školách připravovat. Současná generace žáků bude muset být schopna prosadit se na evropském trhu práce. Můžeme očekávat stále složitější profesní dráhy jednotlivců, soustavně vysokou míru nezaměstnanosti a s ní související riziko sociálního vylučování. Co budou žáci potřebovat, aby na takovém pracovním trhu uspěli? Zaměstnavatelé hledají zaměstnance, kteří jsou schopni rychle přijímat, zpracovávat a třídit nové informace, pracovat na různých úrovních, mezi různými disciplínami, hledají pracovníky, kteří budou přijímat zodpovědnost, budou tvořivě reagovat na měnící se podmínky. Vyžadují se verbální a komunikační dovednosti, schopnost pracovat v týmu, schopnost řešit problémy a rozhodovat se.

Učební styly

Učení je nejefektivnější, pokud žák nemá žádnou obavu z toho, že bude zesměšněn, shozen, ignorován, potrestán. Pokud se totiž žáci  nemusejí obávat reakce na své nápady, myšlenky a názory ze strany učitele, ani ze strany žáků, začnou se chovat přirozeněji a aktivněji. Žáci jsou různí. Reagují odlišně na stejné podněty, mají odlišné způsoby vnímání, odlišné způsoby zpracování informací. Z biologického hlediska je každý mozek jedinečný stejně jako otisk prstu. Z toho vyplývá, že žáci budou potřebovat odlišné učební styly. Učební styl je způsob, na jehož základě se každý žák koncentruje, vstřebává a zpracovává informace, přemýšlí, učí se. V podstatě to znamená, že určité učební situace jsou pro některé žáky velice efektivní, zatímco u jiných žáků nefungují. Učitelé nejčastěji bohužel používají jen takové výukové metody, které odpovídají jejich vlastnímu učebnímu stylu. Pokud žákům bude dovolováno, aby pracovali vždy stylem, který je jim nejbližší, bude jejich výbava příliš úzká a mohou v budoucnosti narážet na požadavky okolí. Pokud by jim naopak byl neustále vnucován styl, který nevyhovuje, mohou mít dlouhodobě špatný prospěch a postupně mohou ztrácet víru ve své schopnosti. Z toho jasně vyplývá požadavek na časté střídání metod, které respektují rozdílné učební styly.

Často používaný model učebních stylů je model smyslových preferencí, který pracuje s vizuální, auditivní a kinestetickou preferencí. Mluví se o něm od 70. let minulého století, kdy byl publikován programátorem Richardem Bandlerem a lingvistou Johnem Grinderem. Podle výzkumu diagnostického výzkumného ústavu v Marylandu, kterého se zúčastnilo 5300 žáků, můžeme v průměrné třídě počítat s tímto rozložením:

• 29 % žáků preferuje vizuální podněty
• 34 % žáků preferuje auditivní podněty
• 37 % žáků preferuje kinestetické podněty

Žáci s vizuální preferencí reagují na napsané slovo, vyhovuje jim, když mohou sledovat zpětný projektor, powerpointové prezentace, video, výkladové plakáty, fotografie, diagramy nebo obrázky v učebnici. Žáci s auditivním učebním stylem se nejsnadněji učí ze zvuků. Reagují na učitelův hlas, spolužáky při diskuzi, komentář k videu, audiokazetu. Je pro ně velmi důležitá dikce, kterou učitel užívá. Podle zmiňovaného výzkumu nejpočetnější skupinu tvoří žáci s kinestetickým učebním stylem, kterým v procesu učení nejlépe vyhovuje akce a činnosti spojené s vyzkoušením si zkoumaných zkušeností. To znamená, upřednostňují například kreativní metody, jako je vystřihování, tvoření modelů, třídění kartiček, spojování textů přilepováním, tvoření výkladových plakátů, výroba časových záložek. A tak i v době kvalitně vybavených PC učeben může podle mého názoru hrát poměrně význačnou roli papír.

Samozřejmě nechci ubírat kvalitně vybaveným učebnám PC jejich důležitost. Každá škola takovou učebnu má, ale především na velkých školách není vždy, když ji učitel potřebuje k dispozici. Dějepis vyučuji již 23 let a za tuto dobu jsem si vytvořila poměrně pěknou sbírku papírových pomůcek. Některé z nich vyráběli moji žáci během vyučování nebo v rámci seminární práce či v době projektových dnů. Papírové pomůcky neslouží jen jako pomůcky při výkladu nebo opakování učiva, ale také jako poměrně pěkná výzdoba naší školy. Zdi našich chodeb jsou opatřeny vždy dvěma lištami, na které se dají pohodlně umisťovat výkladové plakáty.

Metodická příprava

Když jsem poprvé vystavovala výkladové plakáty na chodbu, očekávala jsem s napětím a s jistou dávkou pesimismu, jaká bude reakce žáků z jiných tříd. Byla jsem však mile překvapena, plakáty nikdo neničil a u ostatních žáků vzbudili zájem ba i dokonce pochvalná hodnocení. Velmi dobrou odezvu mají tyto plakáty u rodičů, kteří během konzultačních hodin jsou nuceni strávit určitý čas na chodbách před kabinety učitelů.     

Pokud se rozhodnu tvořit výkladové plakáty během vyučovací hodiny, nesmím podcenit přípravu svých žáků. Týden před použitím této metody si žáci vylosují téma. Jsou rozděleni do skupin po čtyřech nebo po pěti podle počtu dětí ve třídě. Během přípravného týdne jsem žákům k dispozici s literaturou, mají možnost během odpoledne získávat informace na dané téma na internetu ve škole, pokud potřebují kopírovat obrázkový materiál, tak jim ochotně vyhovím. Ve třídách, kde probíhá výuka dějepisu, mají žáci vyvěšená kritéria odvedené práce. Tato kritéria jsme definovali již na začátku školního roku všichni společně. Na danou hodinu jsou žáci vybaveni archy balícího papíru, nůžkami, lepidlem, starými časopisy, korálky, barevnými flitry, fixy, pastelkami, tuší a knihami.

Na začátku hodiny ještě jednou stručně vysvětlím cíl naší aktivity – vytvořit kreativním způsobem zobrazení probírané látky. Při tvorbě výkladového plakátu budou žáci o dané problematice přemýšlet, budou si dávat do spojitosti text a obrázkový materiál a tím se jim učivo vryje hlouběji do paměti. Často jsem překvapena, jak krásné kresby na plakátech vznikají a tak mají možnost vyniknout i děti, které nedosahují nejlepších výsledků v dějepise, ale mají výtvarné nadání.

Následující hodinu každá skupinka představí svou práci a stručně pohovoří i o tom, jak se jí spolupracovalo. Všechny plakáty, které splňují kritéria jsou vystaveny. Ráda bych uvedla příklady některých zpracovaných témat: život v době kamenné, egyptské pyramidy, divadlo ve starověkém Řecku, život a boj vikingů, vláda Karla IV., Habsburkové na českém trůně, 1. světová válka, Adolf Hitler a 2. světová válka, apod.

Vlastní tvorba pomůcek

Ráda také se svými žáky vytvářím celé galerie vládnoucích rodů. V letošním školním roce jsme zpracovávali habsburský rod. Tento projekt je důležitý pro rozvoj žákovy aktivity mimo výuku a podporuje rozvoj klíčové kompetence pracovní. Každá skupina si vylosuje jednoho panovníka. Dalším krokem je upřesnění kritérií hodnocení daného projektu a třetím velmi důležitým krokem je vypracování plánovacího kalendáře, do kterého si sami žáci před započetím práce ve skupině rozdělí a naplánují svou práci. Např. v pondělí navštívím knihovnu a objednám si potřebnou literaturu, v úterý se sejde skupinka k první koordinační schůzce atd. Žáci se učí touto cestou efektivně využívat svůj čas. Na vypracování úkolu mají žáci tři týdny. Během této doby se snažím průbežně sledovat jejich kroky, upozorňuji žáky na případný časový skluz, ale chyby ani skluz nehodnotím a nekritizuji.

Žáci nemusí dodržet svůj plánovací kalendář, ale musí dodržet termín odevzdání práce. Na vyučovací hodinu si jeden ze skupiny připraví vyprávění, které přednese v 1. osobě čísla jednotného, aby panovníka či panovnici přiblížil ostatním žákům. Např. "Narodila jsem se na Štědrý večer roku 1837. Můj tatínek byl velký milovník přírody a všeho živého a tuto lásku přenesl také na mne a moje sourozence. Dětství se tak pro nás stalo krásným poznáváním rodného Bavorska". Toto vyprávění mohou zpracovat i dramaticky jako autobiografické vyprávění osoby na sklonku jejího života, kdy rekapituluje svou životní pouť. Své práce odevzdávají žáci na archu balícího papíru, na kterém je portrét daného panovníka či panovnice a důležité údaje z jeho života.

Praxe mi ukázala, že po výrobě této papírové pomůcky si žáci mnohem lépe pamatují některá důležitá fakta, která si spojují s podobiznou dané osoby. I v soukromém životě, pokud o někom mluvíme, se často ptáme, jak daná osoba vypadá, protože potom si údaje lépe pamatujeme. Ve světě, v němž se stále rychleji vytváří, šíří a zpřístupňuje suma faktických údajů, je stále těžší určit, které informace bychom  si měli skutečně pamatovat, a které jsou podružné. Naopak je stále zjevnější, že se stále rostoucím objemem informací potřebujeme dobře nakládat: vybírat relevantní, rozlišovat důvěryhodné od nedůvěryhodných, chápat jejich vztahy, třídit je, užívat je. Jednotlivá fakta sama o sobě ztrácejí na ceně. Tyto skutečnosti potvrzují průzkumy v oblasti trhu práce.

Náročnější modely

Kromě výkladových plakátů se svými žáky vyrábím papírové modely staveb. Díky těmto modelům je naprosto jednoduché objasnění typických znaků jednotlivých stavebních slohů. Tyto modely jsou významné především pro žáky, kteří preferují kinestetické podněty. Některé papírové modely vyráběli žáci v rámci mezipředmětových vztahů např. v hodinách pracovní či výtvarné výchovy. Pokud si moji žáci v testu mohou volit dobrovolné otázky, velmi často si vyberou otázky spojené s tématikou stavebních slohů. Při hodinách dějepisu využívám kartičky všeho druhu (podobizny, stavby, umělecké předměty, móda, události, časové záložky...).

Využití těchto kartiček je velmi různorodé. Kartičky je možné třídit, řadit, porovnávat, vytvářet dvojice, přiřazovat jména, výroky, data, názvy, pojmy, vytvářet k nim otázky. Pomocí kartiček se dají pořádat souboje. Žáci si rozdělí balíček kartiček a první žák předloží kartičku s obrázkem či heslem soupeři, ten pokud správně odpoví, přichází na řadu on a hra pokračuje. Pokud se děti naučí s těmito papírovými pomůckami pracovat, je možné v poměrně krátkém časovém prostoru procvičit množství probrané látky. Výhodou těchto papírových kartiček je to, že jsou vždy po ruce, žáci je mohou používat i ve skupinkách bez učitele.

Papírové pomůcky také nechávám vždy určitou dobu ve třídě, protože pokud žáci jsou v kontaktu s obrázky či modely, učivo si mnohem lépe pamatují. Když žáci sami doma vyrobí pomůcky a připraví nějakou aktivitu pro své spolužáky, dostávají dobrou známku. Jediným problémem je skladování papírových pomůcek, pokud učitel nemá dostatek prostoru. Kartičky skladuji v krabicích a modely ve vitrínách.  

Z mých vlastních zkušeností mohu potvrdit, že papírové pomůcky dokáží zpestřit a oživit hodinu dějepisu a přivést žáky k aktivitě, která zajistí lepší upamatování některých údajů. Mnozí žáci ještě po letech vzpomínají, jak například celou neděli zachycovali rysy Napoleona Bonaparta nebo jeho úhlavních nepřátel.