Autor: Jiří Beneš
Sport nabízí jedinečnou možnost k formování morálních hodnot a postojů našich dětí, protože v něm získané návyky se následně přenášejí i do běžného života. Záleží hlavně na nás, na učitelích, trenérech a vedoucích zájmových útvarů, zda tento nástroj správně uchopíme a podaří se nám ho kladně využít ve výchově.
Již od pradávna, od dob svého vzniku, jsou určitá pravidla přirozenou a nedílnou součástí každé sportovní činnosti, protože stanovují podmínky jejího provozování. Existence jakéhokoliv sportu bez jasných pravidel je nemyslitelná. Pochopitelně, že souběžně s vývojem jednotlivých sportovních odvětví, nástupem nových technologií a tréninkových prostředků dochází i k vývoji těchto pravidel.
Ve školní tělesné výchově i v zájmových útvarech a sportovních oddílech je při nácviku pohybových dovedností a rozvoji pohybových schopností z metodického hlediska vhodné některá pravidla dočasně účelově pozměňovat, částečně vypouštět nebo naopak přidávat. Cílem takových úprav je zvýšení efektivity motorického učení, cílené zaměření na dílčí činnosti nebo zvýšení motivace. Během mojí pedagogické praxe se mi osvědčilo mnoho metodických doporučení týkajících se nácviku různých sportovních činností, která spočívají v úpravě oficiálních pravidel.
Například v lehkoatletické disciplíně skok daleký oficiální pravidla striktně hlídají, zda se závodník neodrazil za určeným místem, tzv. nepřešlápl. V úvodu nácviku skoku dalekého však není vhodné na toto pravidlo klást důraz, protože se žáci příliš soustředí na přesné umístění odrazu místo toho, aby se koncentrovali na jeho správné technické provedení. Důležité je vysvětlit žákům, jak se správně odrážet a podotknout, aby se snažili odrážet zhruba v těch místech, kde je odrazové prkno. U prvních pokusů můžeme měřit skočenou vzdálenost od místa odrazu, nikoliv od odrazového prkna, přestože oficiální pravidla nic takového nepřipouští. Podobných metodických doporučení, která jsou v rozporu s oficiálními atletickými pravidly je více. Z vlastní zkušenosti doporučuji videomateriály pro výuku atletiky zpracované Masarykovou univerzitou v Brně.
Při nácviku gymnastických prvků je vhodné vytvářet takové podmínky, které cvičení usnadní. Například kotouly zpočátku provádíme na šikmé ploše, aby se tělo snáze přetočilo. U řady prvků je žádoucí tzv. dopomoc a záchrana, při níž vyučující, případně u starších cvičenců zaškolený spolužák, aktivně pomáhá s provedením cviku a zároveň zajišťuje jeho bezpečnost. Při gymnastické soutěži však samozřejmě nic takového přípustné není. V metodice sportovní gymnastiky hraje dopomoc a záchrana velmi důležitou roli a proto je třeba jí věnovat náležitou pozornost. Mohu vřele doporučit nové metodické videomateriály pro sportovní gymnastiku vytvořené FSPS MUNI v rámci projektu "S dětmi v pohodě", ve kterých najdete vše potřebné.
U sportovních her je často využíváno úpravy pravidel pro zaměření na některou herní činnost. Například zákaz driblinku v basketbalu či házené používáme k rozvoji dovedností, které nazýváme uvolňování s míčem a uvolňování bez míče. Obdobného efektu dosáhneme v kopané a florbalu, když zakážeme vedení míče a každému hráči dovolíme pouze jeden nebo dva doteky míče. Volejbalové souhře zase prospěje, když bude muset družstvo povinně hrát na tři doteky míče (příjem, nahrávka, útočný úder) a odehrání míče k soupeři prvním či druhým úderem bude považováno za chybu, přestože oficiální pravidla to umožňují. Jinými úpravami pravidel můžeme ulehčit začátky technicky náročnějších sportů. Například ve volejbale umožníme podávat z kratší vzdálenosti uvnitř hřiště nebo dovolíme prví míč od soupeře (příjem) chytit a až následně pokračovat volejbalovými údery. Začínajícím basketbalistům pomůžeme, když při rozhodování utkání přimhouříme oko nad některými technickými přestupky (kroky, přerušovaný driblink), neboť při striktním posuzování těchto pravidel by si moc nezahráli.
Výše popisované případy účelových úprav oficiálních pravidel mají za společný cíl zefektivnění osvojování sportovních dovedností a mají metodicky ušlechtilá opodstatnění. Citlivě je však třeba odlišovat takovéto případy od pravidel, která stanovují základní principy sportovní disciplíny a která zajišťují férovost sportovního soutěžení.
Jako učitelé bychom rozhodně neměli tolerovat jakékoliv projevy nesportovního chování a měli bychom vynaložit maximální úsilí a všemožné pedagogické umění na jejich odstranění nebo alespoň omezení. Pravděpodobně nejnáchylnější oblastí v tomto ohledu jsou sportovní hry. Utkání ve sportovních hrách by měl proto svědomitě a pozorně rozhodovat učitel a v případě potřeby včas a vhodným způsobem zakročit při projevech nesportovního chování, jako jsou například úmyslné fauly, urážky, hrubosti či zesměšňování soupeře nebo i spoluhráče. Vážnější případy doporučuji řešit jako kázeňské přestupky s uplatněním všech dostupných nápravných opatření.
Náležitou pozornost je třeba věnovat též pravidlům zajišťujícím bezpečnost. Každý úraz je nepříjemný a úraz v tělesné výchově obzvlášť. Proto bychom neměli riskovat nepatřičnou nedůsledností a ohlídat si možná zdánlivé drobnosti, jako například aby žáci necvičili bosi (vyjma gymnastiky, kde je to naopak vhodné), aby se všichni v úvodu hodiny rozcvičili, aby brankáři ve florbale nehráli bez ochranných masek, aby všichni účastníci lyžařského výcviku měli přilby a rukavice za každého počasí atd.
Sport nabízí jedinečnou možnost k formování morálních hodnot a postojů našich dětí, protože v něm získané návyky se následně přenášejí i do běžného života. Záleží hlavně na nás, na učitelích, trenérech a vedoucích zájmových útvarů, zda tento nástroj správně uchopíme a podaří se nám ho kladně využít ve výchově. Bohužel i ve sportu se projevují současné negativní společenské trendy, jako jsou honba za úspěchem a prosazením se za každou cenu, tedy i za cenu porušování norem sportovních, morálních a často i zákonných. O to náročnější je pěstovat u dětí a mládeže smysl pro morální odpovědnost a férové soutěžení nejen v rovině sportovní. Bude nás to stát stále více sil, vytrvalosti, důslednosti a pedagogického umu. Tak nám přeji mnoho zdaru!